Vybavuji si vyprávění jednoho staršího pána, který vzpomínal, jak mu před lety po podzimní fumigaci padaly tisíce kleštíků a včelstvo přesto vyzimovalo v dobré kondici. Dnes jich spadne pár set a včelař přesto o pár týdnu později nachází úl prázdný, sic plný zásob, ale bez jediného živáčka. Za viníka jsou obecně povážovány virózy, které invazi Varroa destructor provázejí, především pak virus deformovaných křídel (Deformed Wing Virus, DWV).

Virus sám o sobě není pro včelu medonosnou nikým neznámým. Přirozeně se vyskytuje i v populacích, které se s kleštíkem nikdy nesetkaly, ovšem jako skrytá (latentní) infekce, bez zjevných škod a příznaků. Kleštík včelí jakožto vektor (přenašeč) otevřel viru zcela novou cestu infekce. Při nabodnutí dochází k přenosu viru přímo do včelí hemolymfy, což usnadňuje a urychluje rozvoj nemoci. Postižené dělnice mají typicky špatně vyvinutá a deformovaná křídla, jsou malátné a při bližším zkoumání vykazují celou řadu dalších vývojových poruch.

Už studie z roku 2012 publikovaná v časopise Science ukázala, že ivaze kleštíka včelího do havajských populací včely medonosné vedla nejen k masivnímu namnožení DWV, ale také k prudkému snížení jeho genetické diverzity. Tento fenomén potvrzuje i současný výzkum týmu Dino MacMahona z Velké Británie, který ukázal, že genotyp značený jako DWV-B na ostrovech postupně vytlačuje původní variantu DWV-A. Forma typu B je přitom virulentnější a kolaps včelí kolonie způsobí dříve než mírnější forma A. Není přitom jasné, zda k vytlačování původního genotypu dochází v důsledku lepší schopnosti soužití DWV-B s vektorem či prostě proto, že se rychleji množí. Ve zbytku Evropy a v Severní Americe je genetická struktura populací viru špatně prozkoumaná. Autoři poukazují na to, že Evropa může být pestrým zásobníkem variant DWV, které jen využívají možnosti přenosu přes kleštíka k nekontrolovatelnému šíření do naivních populací na celém světě. Spekulují i o tom, že s kolapsy včelstev (CCD) v USA může souviset právě šíření genotypu B na úkor formy A.