Včelí schopnost orientovat se v prostoru je pověstná. Létavky se spolehlivě vrátí domů, i když jsou převezeny v uzavřené bedýnce několik kilometrů od původního stanoviště. Pokud mohou cestu absolvovat samy, vracejí se z ještě větších vzdáleností. Při letu se orientují především zrakem a čichem, ale pomáhají jim i další smysly. Stejně jako lidé využívají nebeský kompas – Slunce. Když je zataženo, určují jeho pozici pomocí polarizovaného světla. Kromě toho vnímají i magnetické pole Země. Jak to činí, podrobně popisuje práce Chao-Hung Lianga a jeho kolegů. Číst dál
Archiv rubriky: Ze světa vědy
Poznatky z aktuálních vědeckých publikací.
Vliv neonikotinoidů na včely
Neonikotinoidy jsou látky podobné nikotinu se silným účinkem na nervový systém některých druhů hmyzu. Vzhledem k tomu, že jsou v porovnání s jinými pesticidy méně toxické pro obratlovce, staly se celosvětově nejvyužívanějšími insekticidy. V roce 2013 Evropská komise přistoupila k zákazu prodeje osiva ošetřeného lothianidinem, thiamethoxamem a imidaklopridem, neboť vzniklo důvodné podezření, že mohou být zodpovědné za masivní úhyny včel.
Nosema ceranae a kolaps včelstva
Nosema ceranae je druh mikrosporidie (parazitické houby) napadající trávicí trakt včel. Původním hostitelem je včela východní (Apis cerana), ale začátkem 21. století byl parazit poprvé nalezen také u včely medonosné (Apis mellifera). Od té doby se šíří po celém světě. Nakažené včelstvo postupně slábne, nákaza může vést až k jeho kolapsu. N. ceranae je také jedním z hlavních podezřelých při hromadných úmrtích včelstev, kdy včely hynou venku a zůstávají po nich jen prázdné úly.
Jak přežívají volně žijící včelstva?
Invazní roztoč kleštík včelí (Varroa destructor) společně s viry, které přenáší, decimuje populace včely medonosné (Apis mellifera) v Evropě i Severní Americe. Přesto nacházíme v přírodě volně žijící včelstva, která přežívají řadu let bez zásahu člověka. Jak je to možné, se pokouší částečně zodpovědět práce pánů Loftuse, Smithe a Seeleyho.
Hladové larvičky „volají“ krmičky
Feromony jsou základním stavebním kamenem procesů řídících chování včel. Uplatňují se na mnoha úrovních v každém věku. Ovlivňují např. náladu včel, udržují jejich pospolitost, signalizují, kdy má být larva zavíčkována, směrují trubce za mladou neoplozenou matkou nebo třeba spouští útok na včelařův nos. Řada signalizačních drah je velmi dobře popsána a byly identifikovány konkrétní chemické látky, které jsou při nich uvolňovány. Dodnes však nebylo jasné, zda včelí larvičky dovedou aktivně přivolat včely krmičky a vyžebrat si potravu.