Zhruba od roku 2003 pozorují Italové zvýšení počtu jarních úhynů včelstev. Tento trend vygradoval v roce 2008, kdy byly ztráty přičteny neonikotinoidním insekticidům užitým při ošetření osiva kukuřice.  Italské ministerstvo zemědělství přesto v roce 2009 zřídilo monitorovací projekt ApeNet, který si dal za cíl určit a ověřit konkrétní důvody ztrát. Do projektu se zapojilo více než 100 včelnic s důrazem na jejich geografickou i environmentální různorodost. Na každé včelnici bylo sledováno deset včelstev, takže výsledný soubor zahrnoval více než tisíc vzorků. Vzhledem k zajímavosti výsledků se Italové rozhodli rozpočet navýšit, a tak starou síť nahradila nová (BeeNet) se třemi stovkami včelařů a s více než třemi tisíci včelstev.

Odborný časopis PLoS ONE nyní přináší shrnutí výsledků z prvních let monitoringu. V té době byla včelstva vzorkována čtyřikrát ročně. Ze vzorků bylo určeno napadení včelstva patogeny, kontaminace pesticidy a kvalita výživy (dle obsahu proteinů v pylových zásobách). Mimo to byly zaznamenány proměnné ukazující na zdravotní stav včelstva, jako je jeho síla, množství plodu, přítomnost a stáří matky, příznaky nemocí, letová aktivita, agresivita apod. Nebyla však sledována intenzita napadení kleštíkem včelím, neboť autoři údajně neměli k dispozici efektivní metody jejího zjištění.

Nosema ceranae se objevila v bezmála polovině vzorků. Počet pozitivních výsledků ale velmi kolísal během sezóny i mezi jednotlivými roky. Nosema apis se nevyskytovala vůbec. Nejčastějším virem byl virus černání matečníků (BQCV, 75% pozitivních vzorků), virus deformovaných křídel (DWV, 68%) a pytlíčkovitost plodu (SBV, 33%). Kontaminace pesticidy (při prahové hodnotě 5 ng/g) byla zaznamenána ve 40% případů pro vosk, 27% pro pyl a 12% pro včely. Celkem bylo nalezeno 34 různých reziduí pesticidů, z nichž většina pocházela ze zemědělství, ve zbytku se jednalo o látky aplikované přímo do úlů (organofosfáty, pyrethroidy). Ve dvou případech byly detekovány zakázané přípravky a některé látky se vyskytovaly ve větším množství, než je LD50 (dávka, při kterém hyne 50% exponovaných jedinců v průběhu 24 hod).

Bohužel pro nás, statistické výpočty jsou provedeny pouze pro každý faktor samostatně, nikoliv komplexně mnoharozměrnou metodou. I tak ale ze studie vyplynulo několik trendů.  Ztráty měly například (a nepřekvapivě) přímou souvislost s výskytem virových infekcí, především DWV a BQCV. Daleko zajímavější je ale vliv typu krajiny, ve které se kolonie nacházejí. Včelstva z intenzivně zemědělsky využívané krajiny trpí prokazatelně více. V praxi se tak ukazuje, co ze studií víme už dávno, totiž že pestrost stravy má pro kondici včelstva nezastupitelný význam. Včelstva v zemědělsky využívané krajině oslabuje i nadměrné vystavování směsím pesticidů. Přestože kontaminacemi je nejvíce zatížen vosk, podíl aktivních složek je naopak nejvyšší v pylu, tedy přímo ve „včelím chlebu“ (jezte to, je to zdravé :-)). Autoři uvádějí, že k podobným výsledkům došli dříve i v Lucembursku v souvislosti s umístěním včelstev v industriální krajině.

Porrini C, Mutinelli F, Bortolotti L, Granato A, Laurenson L, Roberts K, et al. (2016) The Status of Honey Bee Health in Italy: Results from the Nationwide Bee Monitoring Network. PLoS ONE 11(5): e0155411. DOI:10.1371/journal.pone.0155411