Antibakteriální a antivirotické účinky propolisu jsou všeobecně známé, potvrzené řadou studií a lidé jich hojně využívají v tradičním i konvenčním léčitelství. Primární funkci ovšem propolis plní v hnízdě včel, kde jím včely zatmelují malé skuliny, netěsnosti a spáry. Slouží též k izolaci a likvidaci zdrojů bakteriálních infekcí, které včely nejsou schopny z hnízdní dutiny jinak odstranit (typicky mrtvolek myší, slimáků a jiné havěti). Včelaři přesto moc rádi nevidí, pokud včelstvo nadměrně tmelí a při selekci preferují včelstva, která tuto vlastnost nemají. Je to ale správně?

Propolis se skládá především z vosku a pryskyřice, kterou včely sbírají z pupenů stromů. Složení se může velmi lišit a to nejen krajově dle dostupnosti rostlin, ale též mezi jednotlivými včelstvy na jednom stanovišti. Typickým zdrojem pryskyřice je v našich končinách bříza, topol či osika, ale též jehličnany. Chemicky se jedná o velmi proměnlivou a složitou směs až tří stovek substancí, za  antibakteriální, antivirotické a fungicidní účinky  jsou ovšem nejspíš zodpovědné především obsažené flavonoidy.

Přestože účinkům propolisu na lidské zdraví byla věnována nemalá pozornost, překvapivě málo studií se zaměřuje na samotné včely. V nedávné době ale shodou okolností vyšly dvě práce, které tuto problematiku řeší. V první z nich autoři porovnávali účinky propolisu na původce moru včelího plodu (P. larvae). Přestože vzorky propolisu pocházely z různých zemí Evropy (z lesů Polska, Finska, Lotyšska a z ruské tajgy) a značně se lišily ve svém složení, všechny bez rozdílu inhibovaly růst bakterie P. larvae. Minimální účinná koncentrace se přitom pohybovala v rozmezí od 7,8 do 62,4 μg/mL, což je o řád až dva níže než u testovaných esenciálních olejů. Ukázalo se také, že bakteriostatické účinky nemají jen flavonoidy, ale rovněž další obsažené fenolické sloučeniny.

Druhá studie sledovala účinky propolisu na zdraví a vitalitu včel přímo v polních podmínkách. Zatímco první skupině včelstev byl propolis odebírán, druhé půlce byl naopak přidáván. Odebírání a přidávání probíhalo za pomoci přemísťování zatmelených sítěk na sběr propolisu z jedné skupiny včelstev do druhé. Včelstvům, jimž byl propolis odebírán, byl ještě navíc pravidelně jednou za týden seškrabáván z vnitřních prostor úlu. U všech včelstev byla sledována celková kondice, napadení roztočem Varroa destructor a titr viru deformovaných křídel (DWV) a viru pytlíčkovitého plodu (SBV). Nikterak se nepotvrdilo, že by přítomnost či nepřítomnost propolisu měla vliv na napadení kleštíkem a množství virových částic SBV, včelstva obíraná o tento produkt však vykazovala větší rozvoj DWV a celkově horší kondici. Není to ovšem poprvé, co praxe vedla k podobným závěrům. Likewise, Nicodemo a spol. v roce 2013 opublikovali studii prokazující lepší životaschopnost plodu a delší životnost létavek u včelstev selektovaných na produkci propolisu. Podobně i tým Marly Spivak v roce 2015 vydal studii naznačující, že v přítomnosti propolisu nejsou včely toliko nuceny investovat do vlastní imunity. Propolis prostě část práce odvede za humorální imunitní systém.

Až zas v podletí rozlámete stmelené rámky a ulepíte si včelařský oděv, nezoufejte, vašim včelám je to určitě ku prospěchu. A ještě něco, spoluautorka druhé citované studie, Sara Leonhardt, vstoupí 25. února na konferenci 5. Oberlausitzer Bienenfachtag v Ebersbachu. Tak se přijeďte podívat!

Isidorov VA, Buczek K, Zambrowski G, Miastkowski K, Swiecicka I (2017) In vitro study of the antimicrobial activity of European propolis against Paenibacillus larvae. Apidologie,DOI:10.1007/s13592-016-0485-z

Drescher N, Klein AM, Neumann P, Yañez O and Leonhardt SD (2017) Inside Honeybee Hives: Impact of Natural Propolis on the Ectoparasitic Mite Varroa destructor and Viruses. Insects 8(1), 15, DOI:10.3390/insects8010015