Některé exotické druhy včel nehnízdí v dutinách, ale v otevřeném prostoru. Jejich hnízda jsou proto daleko více vystavena nepřízni podmínek vnějšího prostředí a nebezpečí predace. Na ochranu vytváří cosi jako „včelí záclonky“ (bee curtain). Nepotřebují k tomu nic kromě vlastních těl, kterými pokryjí exponovaný povrch hnízda. Prvně byla tato vlastnost popsána u včely obrovské (Apis dorsata), ale vyskytuje se i u včely květné (Apis florea).

Dynamikou včelích záclonek u A. florea v prostoru i čase se zabývá nově publikovaná práce H. Bhagavana a jeho spolupracovníků /1/. Zjistili, že na tvorbě bariéry se podílí především nejmladší včely. Různorodým značením navíc vyšlo najevo, že se včely ve svrchní vrstvě záclonky neustále mění. Podobně jako u A. dorsata pozorovali vědci pravidelné hromadné prolety (massed flight activity, MFA). Těch se naopak účastní včely starší, minimálně 20 dnů staré, většinou však až po 47. dni věku, tedy v době, kdy už jsou dělnice naší A. mellifera opotřebované včelí babičky. Předtím než létavky hnízdo opustí, se v záclonce objeví průzory, ve kterých jsou včely vyvěšeny do řetízků. Těmi lze snadno prolétnout ven.
Abychom nezůstali jen v Asii, slušelo by se připomenout, že i naše včela medonosná dokáže tvořit semknutými tělíčky nepropustnou zábranu, konkrétně v čase rojení při příchodu nenadálého deště. Pokud je teplé počasí, uspořádají se včely v roji hlavami nahoru, stáhnou křídla těsně k sobě a hlavy schovají pod zadečky včel nad nimi. Pokud prší a je navíc chladno, schovají hlavu hlouběji do roje a více se semknou. Ve svrchní vrstvě roje se vyskytují spíš starší včely. Prý proto, že nejsou pro přežití včelstva po rojení tak důležité jako včely mladé /2/.

/1/ H. Bhagavan et al.: Structural and temporal dynamics of the bee curtain in the open-nesting honey bee species, Apis florea, Apidologie 3.2.2016.
/2/ S. M. Cully a T. D. Seeley: Self-assemblage formation in a social insect: the protective curtain of a honey bee swarm, Insectes Sociaux, listopad 2004.